Novinka

Jako ryba ve vodě

13. 06. 2017 - Už to bude 9 let, co jsem přišla na International School of Prague pracovat na myčku.

Zažila jsem předchozího provozovatele, vystřídalo se tu několik lidí ve vedení, holky na kase, kluci v kuchyni, ale už dlouho je náš tým stejný.  Když takhle společně trávíme velkou část dne, je potřeba nacházet malé radosti i v té každodennosti. V úsměvu, ohleduplnosti. Moje šéfová Zuzka Gordová je přesně taková - přímá a vstřícná. Člověku se v prostředí, kde se k němu lidé chovají lidsky, pracuje dobře a zůstává. 

Co to obnáší? 

Práce to snadná není. Je to taková ta samozřejmá věc, na kterou se nikdo moc neohlíží. To, že je nádobí každý den v perfektním stavu a připravené k používání, přece jen stojí nějaké úsilí. S mytím doma se to opravdu nedá srovnat. Velké 50 litrové gastro nádoby, hrnce a kastroly je třeba dokonale vydrhnout. Kamarádky mi říkají: “Co na tom může být? Vždyť doma myju taky.” Kdo to ale nezažil, asi nepochopí. “Na černým“, jak těmhle větším kusům nádobí říkáme, už nedělám. Starám se teď “na bílým” o to, aby byly čisté talíře, hrnečky, příbory, prostě to, co děti potřebují a denně používají. U mě doma myčku nenajdete, jsme dva a tak radši myju růčo.

Můj pracovní kolotoč

Můj pracovní den začíná brzy ráno. V 6:30 přicházím do svého království. Smetu všechno to, co zbylo z předešlého večera a začínám mýt tácy. Nachystám vozíky a nádobí pro 40 druháčků, kteří nechodí na výdej – jim pak jídlo sama zavezu. Od 11:30 se vydávají obědy a to se stane z jídelny takové malé mraveniště. V jídelně se protočí asi 600 školáků a 114 těch školkových. Děcka štěbetají, strkají se a to je tác s jídlem na zemi kolikrát dřív než řeknete borůvkový koláč. ☺ Ve 13 hodin je už ale skoro hotovo a pro náš tým to znamená pauzu na oběd. Ten ale někdy ani nestihnu. Myčka jede nějakých 5 - 6 minut, ale musí se počkat, až všechno uschne. Na kuchyň nemůžou jít mokrý talíře. Před odchodem domů ještě vyprázdním koše, umyju myčku, vytřu a kolem 15. hodiny už směřuju k odchodu. 

Domluvit se rukama nohama

I když musím v případě potřeby vyhledat někoho, kdo je s cizími jazyky obratnější než já, tak je super, že všichni jsou tu otevření. Je to asi prostředím té mezinárodní školy. Všichni se nakonec rukama nohama domluvíme. Myslím, že ve službách obecně je důležité, aby se lidé snažili o porozumění, nehádali se a snažili se naopak vytvořit partu. Je to tu, věřte mi, kolikrát šrumec. Ale mně je v tomhle organizovaném chaosu dobře.

Super jídlo, méně plýtvání!

Navíc jídlo kluků mi chutná moc. Dělají třeba výborné těstoviny a jejich gulášovka je vyhlášená. O to víc mě mrzí, když se jídlo vyhodí. Vidím to denně a přála bych si, aby se jídlem obecně tolik neplýtvalo.

Chci vzkázat všem našim strávníkům, ať si berou jen to, co mají rádi, vždyť toho máme každý den tolik na výběr! A hlavně – ať vám chutná!

PS: Doufám, že jsem neřekla žádný blbiny.

 

Jana Faltová, Dishwashing Lady, International School of Prague

 

DALŠÍ PŘÍBĚHY K TÉMATU: 

Jako ryba ve vodě